1 Ten, kdož v skrýši Nejvyššího přebývá, v stínu Všemohoucího odpočívati bude. 2 Dím Hospodinu: Útočiště mé a hrad můj, Bůh můj, v němž naději skládati budu.
3 Onť zajisté vysvobodí tě z osídla lovce, a od nejjedovatějšího nakažení morního. 4 Brky svými přikryje tě, a pod křídly jeho bezpečen budeš; místo štítu a pavézy budeš míti pravdu jeho. 5 Nebudeš se báti přístrachu nočního, ani střely létající ve dne. 6 Ani nakažení morního, vlekoucího se v mrákotě, ani povětří morního, v polední čas hubícího.
7 Padne jich po boku tvém tisíc, a deset tisíců po pravici tvé, ale k tobě se to nepřiblíží. 8 Očima toliko svýma to spatříš, a odplatě bezbožných se podíváš.
9 Poněvadž jsi Hospodina, kterýž útočiště mé jest, a Nejvyššího za svůj příbytek položil, 10 Nepřihodí se tobě nic zlého, aniž se přiblíží jaká rána k stánku tvému.
11 Nebo andělům svým přikázal o tobě, aby tě ostříhali na všech cestách tvých. 12 Na rukou ponesou tě, abys neurazil o kámen nohy své. 13 Po lvu a bazališku choditi budeš, a pošlapáš lvíče i draka.
14 Poněvadž mne, dí Bůh, zamiloval, vysvobodím jej, a vyvýším; nebo poznal jméno mé. 15 Vzývati mne bude, a vyslyším jej; já s ním budu v ssoužení, vytrhnu a oslavím jej. 16 Dlouhostí dnů jej nasytím, a ukáži jemu spasení své.