1 Syn moudrý přijímá cvičení otcovo, ale posměvač neposlouchá domlouvání. 2 Z ovoce úst každý jísti bude dobré, ale duše převrácených nátisky. 3 Kdo ostříhá úst svých, ostříhá duše své; kdo rozdírá rty své, setření na něj přijde. 4 Žádá, a nic nemá duše lenivého, duše pak pracovitých zbohatne. 5 Slova lživého nenávidí spravedlivý, bezbožníka pak v ošklivost uvodí a zahanbuje. 6 Spravedlnost ostříhá přímě chodícího po cestě, bezbožnost pak vyvrací hříšníka. 7 Někdo bohatým se dělaje, nemá nic: zase někdo dělaje se chudým, má však statku mnoho. 8 Výplata života člověku jest bohatství jeho, ale chudý neslyší domlouvání. 9 Světlo spravedlivých rozsvětluje se, svíce pak bezbožných zhasne. 10 Samou toliko pýchou působí člověk svár, ale při těch, jenž užívají rady, jest moudrost. 11 Statek zle dobytý umenšovati se bude, kdož pak shromažďuje rukou, přivětší ho. 12 Očekávání dlouhé zemdlívá srdce, ale žádost splněná jest strom života. 13 Kdož pohrdá slovem Božím, sám sobě škodí; ale kdož se bojí přikázaní, odplaceno mu bude. 14 Naučení moudrého jest pramen života, k vyhýbání se osídlům smrti. 15 Rozum dobrý dává milost, cesta pak převrácených jest tvrdá. 16 Každý důmyslný dělá uměle, ale blázen rozprostírá bláznovství. 17 Posel bezbožný upadá v neštěstí, jednatel pak věrný jest lékařství. 18 Chudoba a lehkost potká toho, jenž se vytahuje z kázně; ale kdož ostříhá naučení, zveleben bude. 19 Žádost naplněná sladká jest duši, ale ohavnost jest bláznům odstoupiti od zlého. 20 Kdo chodí s moudrými, bude moudrý; ale kdo tovaryší s blázny, setřín bude. 21 Hříšníky stihá neštěstí, ale spravedlivým odplatí Bůh dobrým. 22 Dobrý zanechává dědictví vnukům, ale zboží hříšného zachováno bývá spravedlivému. 23 Hojnost jest pokrmů na rolí chudých, někdo pak hyne skrze nerozšafnost. 24 Kdo zdržuje metlu svou, nenávidí syna svého; ale kdož ho miluje, za času jej tresce. 25 Spravedlivý jí až do nasycení duše své, břicho pak bezbožných nedostatek trpí.