1 Lepší jest jméno dobré nežli mast výborná, a den smrti než den narození člověka. 2 Lépe jest jíti do domu zámutku, nežli jíti do domu hodování, pro dokonání každého člověka, a kdož jest živ, složí to v srdci svém. 3 Lepší jest horlení nežli smích; nebo zůřivá tvář polepšuje srdce. 4 Srdce moudrých v domě zámutku, ale srdce bláznů v domě veselí. 5 Lépe jest slyšeti žehrání moudrého,nežli aby někdo poslouchal písně bláznů. 6 Nebo jako praštění trní pod hrncem, tak smích blázna. A i to jest marnost. 7 Ssužování zajisté k bláznovství přivodí moudrého, a dar oslepuje srdce. 8 Lepší jest skončení věci nežli počátek její; lepší jest dlouho čekající nežli vysokomyslný. 9 Nebuď kvapný v duchu svém k hněvu; nebo hněv v lůnu bláznů odpočívá. 10 Neříkej: Čím jest to, že dnové první lepší byli nežli tito? Nebo bys se nemoudře na to vytazoval. 11 Dobrá jest moudrost s statkem, a velmi užitečná těm, kteříž vidí slunce; 12 Nebo v stínu moudrosti a v stínu stříbra odpočívají. A však přednější jest umění moudrosti, přináší život těm, kdož ji mají. 13 Hleď na skutky Boží. Nebo kdo může zpřímiti to, což on zkřivil?
14 V den dobrý užívej dobrých věcí, a v den zlý buď bedliv; nebo i to naproti onomu učinil Bůh z té příčiny, aby nenalezl člověk po něm ničeho.
15 Všecko to viděl jsem za dnů marnosti své: Bývá spravedlivý, kterýž hyne s spravedlností svou; tolikéž bývá bezbožný, kterýž dlouho živ jest v zlosti své. 16 Nebývej příliš spravedlivý, aniž buď příliš moudrý. Proč máš na zkázu přicházeti? 17 Nebuď příliš starostlivý, aniž bývej bláznem. Proč máš umírati dříve času svého? 18 Dobréť jest, abys se onoho přídržel, a tohoto se nespouštěl; nebo kdo se bojí Boha, ujde všeho toho.
19 Moudrost posiluje moudrého nad desatero knížat, kteříž jsou v městě.
20 Není zajisté člověka spravedlivého na zemi, kterýž by činil dobře a nehřešil.
21 Také ne ke všechněm slovům, kteráž mluví lidé, přikládej mysli své, poněvadž nemáš dbáti, by i služebník tvůj zlořečil tobě. 22 Neboť ví srdce tvé, že jsi i ty častokrát zlořečil jiným.
23 Všeho toho zkusil jsem moudrostí, a řekl jsem: Budu moudrým, ale moudrost vzdálila se ode mne. 24 Což pak vzdálené a velmi hluboké jest, kdož to najíti může?
25 Všecko jsem přeběhl myslí svou, abych poznal a vyhledal, i vynalezl moudrost a rozumnost, a abych poznal bezbožnost, bláznovství a nemoudrost i nesmyslnost. 26 I našel jsem věc hořčejší nad smrt, ženu, jejíž srdce tenata, a ruce její okovy. Kdož se líbí Bohu, zachován bývá od ní, ale hříšník bývá od ní jat. 27 Pohleď, to jsem shledal, (praví kazatel), jedno proti druhému stavěje, abych nalezl umění, 28 Čeho pak přesto hledala duše má, však jsem nenalezl: Muže jednoho z tisíce našel jsem, ale ženy mezi tolika jsem nenalezl. 29 Obzvláštně pohleď i na to, což jsem nalezl: Že učinil Bůh člověka dobrého, ale oni následovali smyšlínek rozličných. [ (Ecclesiastes 7:30) Kdo se může vrovnati moudrému, a kdo může vykládati všelikou věc? ]