8 Protož ačkoli mnohou smělost mám v Kristu rozkázati tobě, což by náleželo, 9 Však pro lásku raději tebe prosím, jsa již takový, totiž Pavel starý, a nyní i vězeň Ježíše Krista. 10 Prosímť pak tebe za syna svého, kteréhož jsem zplodil v vězení svém, Onezima, 11 Kterýž byl někdy tobě neužitečný, ale nyní tobě i mně velmi užitečný, jehožť jsem odeslal. 12 Protož ty jej, (totiž srdce mé,) přijmi. 13 Kteréhožto já chtěl jsem byl při sobě zanechati, aby mi posluhoval místo tebe v vězení, kteréž trpím pro evangelium; 14 Ale bez vědomí tvého nechtěl jsem nic učiniti, aby dobrý skutek tvůj nebyl jako bezděky, ale z dobré vůle. 15 Ano snad proto byl odšel na chvíli, abys jej potom věčného měl, 16 Již ne jako služebníka, ale více než služebníka, totiž bratra milého, zvláště mně, a čím víc tobě, i podle těla, i v Pánu.
17 Protož máš-li mne za tovaryše, přijmiž jej, jako mne. 18 Jestližeť pak v čem ublížil, anebo jest-liť co dlužen, to mně přičti. 19 Já Pavel psal jsem svou rukou, jáť zaplatím; ať nedím tobě, že ty i sám sebe jsi mi dlužen. 20 Tak, bratře, ať já uživu tebe v Pánu; očerstviž srdce mé v Pánu.
21 Jist jsa tvým poslušenstvím, tak jsem tobě napsal, věda, že i více, nežli pravím, učiníš. 22 A mezi tím připraviž mi také hospodu; neboť naději mám, že k modlitbám vašim budu vám navrácen.