3 Jakož jsem prosil tebe, abys pozůstal v Efezu, když jsem šel do Macedonie, viziž, abys přikázal některým jiného učení neučiti, 4 Ani oblibovati básní a vypravování rodů, čemuž konce není, odkudž jen hádky pocházejí, více nežli vzdělání Boží, kteréž jest u víře, 5 Ješto konec přikázání jest láska z srdce čistého a z svědomí dobrého a z víry neošemetné. 6 Od čehož někteří jako od cíle pobloudivše, uchýlili se k marnomluvnosti, 7 Chtíce býti učitelé Zákona, a nerozumějíce, ani co mluví, ani čeho zastávají.
8 Víme pak, že dobrý jest Zákon, když by ho kdo náležitě užíval, 9 Toto znaje, že spravedlivému není uložen Zákon, ale nepravým a nepoddaným, bezbožným a hříšníkům, nešlechetným a nečistým, mordéřům otců svých a matek, vražedlníkům, 10 Smilníkům, samcoložníkům, těm, kteříž lidi kradou, lhářům, křivým přísežníkům, a jest-li co jiného, ješto by bylo naodpor zdravému učení, 11 Jenž jest podle slavného evangelium blahoslaveného Boha, kteréžto mně svěřeno jest.