1 Protož nemůžeš se vymluviti, ó člověče každý, potupuje jiného. Nebo tím, že jiného potupuješ, sám sebe odsuzuješ, poněvadž totéž činíš, což na jiném tupíš. 2 Vímeť zajisté, že soud Boží jest podle pravdy proti těm, kteříž takové věci činí. 3 Zdali se domníváš, ó člověče, jenž soudíš ty, kdož takové věci činí, a sám totéž čině, že ty ujdeš soudu Božího? 4 Čili bohatstvím dobrotivosti jeho a snášelivosti i dlouhočekání pohrdáš, nevěda, že dobrotivost Boží ku pokání tebe vede? 5 Ale podle tvrdosti své a srdce nekajícího shromažďuješ sobě hněv ke dni hněvu a zjevení spravedlivého soudu Božího,
6 Kterýž odplatí jednomu každému podle skutků jeho, 7 Těm zajisté, kteříž trvajíce v dobrém skutku, slávy a cti a nesmrtelnosti hledají, životem věčným, 8 Těm pak, kteříž jsou svárliví a pravdě nepovolují, ale povolují nepravosti, prchlivostí a hněvem, 9 Trápením a úzkostí, a to každé duši člověka činícího zlé, i Žida předně, a též i Řeka. 10 Ale slávu a čest a pokoj dá každému, kdož činí dobré, i Židu předně, a též i Řeku. 11 Neboť není přijímání osob u Boha.