19 I hledali přední kněží a zákoníci, jak by naň vztáhli ruce v tu hodinu, ale báli se lidu. Nebo porozuměli, že by na ně mluvil podobenství to. 20 Tedy ukládajíce o něm, poslali špehéře, kteříž by se spravedlivými činili, aby ho polapili v řeči, a potom jej vydali vrchnosti a v moc hejtmanu. 21 I otázali se ho oni, řkouce: Mistře víme, že právě mluvíš a učíš, a nepřijímáš osoby, ale v pravdě cestě Boží učíš. 22 Sluší-li nám daň dávati císaři, čili nic? 23 Ale Ježíš rozuměje chytrosti jejich, dí jim: Co mne pokoušíte? 24 Ukažte mi peníz. Čí má obraz a nápis? I odpověděvše, řekli: Císařův. 25 On pak řekl jim: Dejtež tedy, co jest císařova, císaři, a což jest Božího, Bohu. 26 I nemohli ho za slovo popadnouti před lidem, a divíce se odpovědi jeho, umlkli.