1 Pověděl jim také i podobenství, kterak by potřebí bylo vždycky se modliti a neoblevovati, 2 Řka: Byl jeden soudce v městě jednom, kterýž se Boha nebál a člověka nestyděl. 3 Byla pak vdova jedna v témž městě. I přišla k němu, řkuci: Pomsti mne nad protivníkem mým. 4 A on nechtěl za dlouhý čas. Ale potom řekl sám v sobě: Ač se Boha nebojím, a člověka nestydím, 5 Však že mi pokoje nedá tato vdova, pomstím jí, aby naposledy přijduci, neuhaněla mne. 6 I dí Pán: Slyšte, co praví soudce nepravý. 7 A což by pak Bůh nepomstil volených svých, volajících k němu dnem i nocí, ačkoli i prodlévá jim? 8 Pravímť vám, žeť jich brzo pomstí. Ale když přijde Syn člověka, zdaliž nalezne víru na zemi?