13 I řekl jemu jeden z zástupu: Mistře, rci bratru mému, ať rozdělí se mnou dědictví. 14 A on řekl jemu: Člověče, kdo mne ustavil soudcí aneb děličem nad vámi? 15 I řekl k nim: Viztež a vystříhejte se od lakomství; neboť ne v rozhojnění statku něčího život jeho záleží. 16 Pověděl jim také i podobenství, řka: Člověka jednoho bohatého hojné úrody pole přineslo. 17 I přemyšloval sám v sobě, řka: Co učiním, že nemám, kde bych shromáždil úrody své? 18 I řekl: Toto učiním: Zbořím stodoly své a větších nadělám, a tu shromáždím všecky své úrody i zboží svá. 19 A dím duši své: Duše, máš mnoho statku složeného za mnohá léta, odpočívej, jez, pij, měj dobrou vůli. 20 I řekl jemu Bůh: Ó blázne, této noci požádají duše tvé od tebe, a to, cožs připravil, čí bude? 21 Takť jest každý, kdož sobě shromažďuje, a není v Bohu bohatý.