45 A hned přinutil učedlníky své vstoupiti na lodí, aby jej předešli přes moře do Betsaidy, až by on rozpustil zástup. 46 A rozpustiv je, šel na horu, aby se modlil. 47 A když bylo večer, byla lodí uprostřed moře, a on sám na zemi. 48 A viděl je, a oni se s těžkostí plavili; (nebo byl vítr odporný jim.) A při čtvrtém bdění nočním přišel k nim, chodě po moři, a chtěl je pominouti. 49 Oni pak uzřevše jej, an chodí po moři, domnívali se, že by obluda byla, i zkřikli. 50 (Nebo jej všickni viděli, a zstrašili se.) A hned promluvil k nim a řekl jim: Doufejtež, jáť jsem, nebojte se. 51 I vstoupil k nim na lodí, a utišil se vítr; a oni náramně sami v sobě se děsili a divili. 52 Nebo nerozuměli byli, co se stalo při chlebích; bylo zajisté srdce jejich zhrublo.