20 Moudrost vně volá, na ulicech vydává hlas svůj. 21 V největším hluku volá, u vrat brány, v městě, a výmluvnosti své vypravuje, řka: 22 Až dokud hloupí milovati budete hloupost, a posměvači posměch sobě libovati, a blázni nenáviděti umění? 23 Obraťtež se k domlouvání mému. Hle, vynáším vám ducha svého, a v známost vám uvodím slova svá. 24 Poněvadž jsem volala, a odpírali jste; vztahovala jsem ruku svou, a nebyl, kdo by pozoroval, 25 Anobrž strhli jste se všeliké rady mé, a trestání mého jste neoblíbili: 26 Pročež i já v bídě vaší smáti se budu, posmívati se budu, když přijde to, čehož se bojíte, 27 Když přijde jako hrozné zpuštění to, čehož se bojíte, a bída vaše jako bouře nastane, když přijde na vás trápení a ssoužení. 28 Tehdy volati budou ke mně, a nevyslyším; ráno hledati mne budou, a nenaleznou mne. 29 Proto že nenáviděli umění, a bázně Hospodinovy nevyvolili, 30 Aniž povolili radě mé, ale pohrdali všelikým domlouváním mým. 31 Protož jísti budou ovoce skutků svých, a radami svými nasyceni budou. 32 Nebo pokoj hloupých zmorduje je, a štěstí bláznů zahubí je. 33 Ale kdož mne poslouchá, bydliti bude bezpečně, pokoj maje před strachem zlých věcí.