1 Moudrost vystavěla dům svůj, vytesavši sloupů svých sedm. 2 Zbila dobytek svůj, smísila víno své, stůl také svůj připravila. 3 A poslavši děvečky své, volá na vrchu nejvyšších míst v městě: 4 Kdožkoli jest hloupý, uchyl se sem. Až i bláznivým říká: 5 Poďte, jezte chléb můj, a píte víno, kteréž jsem smísila. 6 Opusťte hloupost a živi buďte, a choďte cestou rozumnosti.
7 Kdo tresce posměvače, dochází hanby, a kdo přimlouvá bezbožnému, pohanění. 8 Nedomlouvej posměvači, aby tě nevzal v nenávist; přimlouvej moudrému, a bude tě milovati. 9 Učiň to moudrému, a bude moudřejší; pouč spravedlivého, a bude umělejší. 10 Počátek moudrosti jest bázeň Hospodinova, a umění svatých rozumnost. 11 Nebo skrze mne rozmnoží se dnové tvoji, a přidánoť bude let života. 12 Budeš-li moudrý, sobě moudrý budeš; pakli posměvač, sám vytrpíš.
13 Žena bláznivá štěbetná, nesmyslná, a nic neumí. 14 A sedí u dveří domu svého na stolici, na místech vysokých v městě, 15 Aby volala jdoucích cestou, kteříž přímo jdou stezkami svými, řkuci: 16 Kdo jest hloupý, uchyl se sem. A bláznivému říká: 17 Voda kradená sladší jest, a chléb pokoutní chutnější. 18 Ale neví hlupec, že mrtví jsou tam, a v hlubokém hrobě ti, kterýchž pozvala.